Před industrializací byly sekery vyráběny v mnoha malých kovárnách. Forma a struktura sekery vycházela z její funkce, požadavků uživatele a ze zručnosti kováře. Až do pol. 19.st. byly sekery používány malými živnostníky, řemeslníky a sedláky.

Kácením lesů, které po industrializaci následovalo se rozšířil okruh zákazníků o zcela nové velkoodběratele, jako byli podnikatelé v lesním hospodářství a specializovaní dřevorubci. Zvýšená poptávka vyvolala zvýšení výroby seker, a ta se přesouvá do fabrik. Sériová výroba a racionalizace výroby snížila výrobní náklady. Forma a struktura seker se změnila, často na úkor kvality. Sekery se staly standartizovanými, masově vyráběnými průmyslovými výrobky. Bylo vynaloženo hodně energie, aby sekery byly přizpůsobeny představám dnešního průmyslového výrobku, kdy všechny sekery jednoho určitého modelu mají být zcela stejné. Pro “zkrášlení” byly všechny plochy ukované sekery zcela vyhlazeny. Poté byla natřena a vypálen lak. Barevné tovární značky se staly standartem.

V určitém ohledu jsme se nyní ocitli v době před industrializací. Sekery jsou dnes užívány zemědělci, majiteli (víkendových) domů a ekology. Milionů kubických metrů dřeva na výrobu papíru a pařezového dřeva , které dnešní lesní hospodářství produkuje, se sekera nikdy nedotkla. Zde se v masové míře používají motorové pily a lesní zařízení.

< Kované švédské sekery